Nebojte, já naslouchám!

14. února 2012 v 8:10 | Kiki-senpai |  Mé pokusy
Určitě znáte ten pocit, když máte tajemství a chcete ho někomu říct, ale neměli byste. Nakonec se to ve vás pohne a řeknete ho někomu, komu opravdu důvěřujete. Víte, že to nepošle dál a že se vám i pokusí pomoc.
Bohužel já nepatřím k lidem, kteří nejsou v tomhle směru nějak moc výřeční. Né že bych neměla dost přátel, kterým bych dostatečně věřila, ba naopak, ale nikdy jsem se se svými tajemstvími nesvěřovala a teď už se s tím velmi špatně začíná. Zato na to, že by se mi lidé nesvěřovali, tak to si nemůžu stěžovat. Vlastně můžu. Znám už tolik věcí, které bych neměla říct, že už si ani nejsem jistá, že si je všechny pamatuji. Docela často se mi stává, že přemýšlím, jak dané osobě pomoc, přitom já sama mám dost problémů. Na jednu stranu jsem ráda, že mi lidé věří, ale někdy bych byla radši, kdybych byla nevěrohodná osoba, které by se báli říct, co měli na oběd.
Jak tak nad tím přemýšlím, můžu říct jen jediné. Nebojte, já naslouchám! Vždy tu budu pro vás a budu se vám snažit pomoc. Od toho jsou přeci přátelé.

Kiki-senpai
 

Snivé děti

29. prosince 2011 v 13:00 | Kiki-senpai |  Mé pokusy
Slunce dnes jen zářilo, teplota pomalu stoupala, pofukoval jemný větřík, který pročesával letní listí. Otevřeným oknem se vinula melodie klavíru.
Já a má mladší sestra jsme procvičovali hru. I když byla Rút o pět let mladší, výborně jsem si s ní rozuměla, navíc jsme toho měli tolik společného, hra na klavír, koně, knihy, malování a mnoho dalšího.
Zrovna jsme hráli naši oblíbenou skladbu, když nás zavolal otec. Stál ve dveřích salónku a díval se na nás.
"Běžte ven, vždyť je tak hezky. Užijte si toho počasí, dokud můžete." Otec se na nás usmíval. Rút dál hrála a poslouchala na půl ucha.
"Dobře tati, můžeme si třeba vyjet na koních. Ildika a Rajsa určitě budou rády." Jakmile Rút uslyšela jméno svého poníka, otočila se na mne s prozářenou tváří.
"Ano, na Rajse jsem už dlouho nejela. Pojeď, Bel. Můžeme zas zajet na naší louku." Její prosebné oči mi nedaly a jen jsem kývla. Podívala jsem se na otce a ten mi úsměvem jen potvrdil tento nápad.
"Ale ať jste do večeře doma." Pak se otočil a zase odešel do hlubin své milované knihovny.
S Rút jsme tedy osedlaly Rajsu a Ildiku. (Rajsa byla hnědák exmoorského poníka. Ildika zas byla vraník fríského koně.) Pomalu je vyvedly a nasedly. Okamžitě bez jakýkoliv objížděk jsme zamířily do lesa. Jeli jsme cvalem a v lese jsme zpomalily na krok. Bylo vidět, že koně si tu jízdu užili. V lese to krásně vonělo po letním slunci. Stromy tu nerostly moc hustě, takže paprsky dopadaly až na zem, kde rostla dlouhá šťavnatá tráva. Uslyšela jsem zurčení potůčku, což bylo znamení, že jsme skoro tady.
Sesedly jsme a nechaly koně volně se napást. Sedly jsme do trávy a chvíli pozorovaly změněnou krajinu.
"Izabelo"
"Copak Rút?"
"Viď že mně nikdy neopustíš."udiveně jsem se podívala na svou mladší sestru.
"To víš že ano. Jak tě to napadlo?"otočila se na mne se smutným výrazem.
"Vzpomněla jsem si na maminku a jak nám ukázala toto místo. Hrozně moc mi chybí." V očích se ji začaly rýsovat slzy. Rychle jsem se k ní přesunula a objala ji.
"Neboj, nikdy tě neopustím a budu tu jenom pro tebe. Bez tebe ztratí můj život smysl. Ty jsi moje malá Rút a tak to zůstane. I když budeš vyšší než já." Cítila jsem jak si utírá slzy.
"Díky Bel, jsi ta nejlepší ségra, jakou jsem mohla mít." Na tváři ji už hraje úsměv, ale poslední zbytky smutku se jí ztrácejí v očích.
"Pojď, proženeme pořádně Rajsu a Ildiku, co říkáš?" zvednu se a podávám ji ruku.
"Samozřejmě." Přijme mou ruku a rychlostí blesku se vyhoupne na Rajsu.
"Tak na co čekáš?"
"No jo, to víš, už mám staré kosti." Ta jen na mne laškovně vyplázne jazyk a čeká než nasednu.
"Dáme závod kolem jezera, po cestě k lesu a zpátky domů?" zeptá se s nadějí v hlase.
"A co cena pro vítěze?"
"Dnešní moučník."
"Tak to beru. Odstartuj to."
"Připravit … pozor …… TEĎ!" oba koni vyrazí zběsile k jezeru. Cestou je to vyrovnané, protože musíme jet pomalu mezi stromy, ale jakmile se dostaneme z lesa, získávám pomalu náskok. Na kamenitém břehu Ildika zpomalí, čehož využije Rajsa a předhání nás. Mírný kopec, a už nás čeká jen z kopce dolů k lesu, kde zahneme k domovu. Koně se řítí k lesu, má sestra přede mnou už je u lesa, když z něj vyběhne překvapená srna a Rajse se lekne a postaví se na zadní. Vidím jak sestra padá. Zděšeně přijíždím k ní. Rajsa se už uklidnila a postávala dál se skloněnou hlavou, jako by chápala co udělala a teď se za to styděla. Sesedla jsem z Ildiky a doběhla k nehybnému tělu. Zvedla jsem ji do klína. Na hlavě jsem viděla krvácející ránu.
"Rút, slyšíš mě? No tak Rút, řekni něco cokoliv, nebo jen otevři oči cokoliv. Rút!" zděšeně jsem se na ni dívala a až po chvíli jsem si všimla zvedající ho se hrudníku.
"Žije!" pomyslela jsem si a zvedla jsem ji a posadila před sebe do sedla. Dům už byl na dohled. Pospíchala jsem jak jen jsem mohla. Čeledíni pracující u domu viděli celou nehodu a tak tam už na nás čekali. Odnesly Rút dovnitř. Za chvíli přijel i přivolaný doktor.
"Má zlomená dva žebra a mám podezření na otřes mozku. To je ale to nejmenší. Do rány se jí dostala infekce. Má vysoké horečky. Je to s ní velice špatné. Nejbližší dva dny budou kritické." Pověděl nám smutnou zprávu doktor. "Teď nemůžu nic dělat, dávejte ji studené obklady, zítra ráno znovu přijedu." A s těmito slovy doktor odjel v kočáře.
Celou noc jsem seděla v jejím pokoji a modlila se k bohu, aby se Rút uzdravila. Občas se probudila a něco mumlala, načež zase usnula do neklidného spánku. Sedla jsem si na postel a sledovala ji, když se znovu probudila.
"Izabelo?"
"Pš, nemluv, jsem tu u tebe. Neboj. Ale teď spi. Budu tu u tebe celou noc."
"Děkuji ti, jsi ta nejlepší sestra." znovu usnula, ale už nikdy neotevřela svá hnědá očka a nepodívala se na mne.
Za dva dny byl pohřeb. Pršelo, ale nikomu to nevadilo, spíš mi to připadalo, že Bůh truchlí nad jednou ztracenou duší. Byla tam jen nejbližší rodina. Pohřeb byl krátký, ale velmi krásný. Po bohoslužbě všichni odešli. Až na mně a otce.
"To není fér. Byla tak mladá, celý život měla před sebou."
"Život není fér." Řekl otec a položil na hrob velkou kytici bílých lilií, které tak zbožňovala.
Všichni už spaly, ale i tak se ze salónku ozývala hudba. Hrála jsem naši oblíbenou skladbu, ale nebyla úplná. Chyběly mi party, které hrála Rút. I tak jsem hrála, slzy mi kanuly a přes otevřené okno se krajinou rozléhala smuteční píseň pro mou malou sestřičku Rút.


Tears in heaven

7. listopadu 2011 v 17:15 | Kiki-senpai |  Písně

Eric Clapton - Teras in heaven
Would you know my name
If I saw you in heaven
Would it be the same
If I saw you in heaven
I must be strong, and carry on
Cause I know I don't belong
Here in heaven

Would you hold my hand
If I saw you in heaven
Would you help me stand
If I saw you in heaven
I'll find my way, through night and day
Cause I know I just can't stay
Here in heaven

Time can bring you down
Time can bend your knee
Time can break your heart
Have you begging please
Begging please

(instrumental)

Beyond the door
There's peace I'm sure.
And I know there'll be no more...
Tears in heaven

Would you know my name
If I saw you in heaven
Would it be the same
If I saw you in heaven
I must be strong, and carry on
Cause I know I don't belong
Here in heaven

Cause I know I don't belong
Here in heaven
Eric Clapton - Slzy v nebi
Znal bys mé jméno
Kdybychom se potkali v nebi?
Bylo by to stejné
Kdybychom se potkali v nebi?
Musím být silný a pokračovat
Protože vím, že tady, do nebe
nepatřím

Držel bys mou ruku
Kdybychom se potkali v nebi?
Pomohl bys mi stát
Kdybychom se potkali v nebi?
Já najdu svou cestu, během noci i dne
Protože vím, že zde, v nebi
nemůžu zůstat

čas tě srazí dolů
čas tě donutí pokleknout
čas zlomí tvé srdce
Udělá z tebe prosebníka
Pouhého prosebníka

(instrumentál)

Za dveřmi
Jsem si jistý, že je mít
A vím, že v nebi nebude více slz

Znal bys mé jméno
Kdybychom se potkali v nebi?
Bylo by to stejné
Kdybychom se potkali v nebi?
Musím být silný a pokračovat
Protože vím, že tady do nebe
Nepatřím

Protože vím, že tady do nebe
Nepatřím


Tuto píseň napsal Eric Clapton společně s Will Jennings po tragické smrti jeho čtyřletého syna Conra, který spadl z okna v 53. patře, když byl v bytě své matky v New Yorku. Letos (14. dubna) to bylo dvacet let, co se tato nehoda stala.
Je to velice nádherná a procítěná píseň a nikdy mně neomrzí.

Kiki- senpai
 


Vyměřený čas

1. listopadu 2011 v 16:28 | Kiki-senpai |  Recenze
Když jsem projížděla programy, upoutala mě trailer na tento film. U diváků má docela dobré ohlasy ( na ČSFD získal 72%). Snímek měl v USA už svou premiéru, ale nás čeká za pár dnů, tento týden ve čtvrtek, 3.11.2011.
Uvidí se, jakou odezvu bude mít film u nás odezvu. Doufám, že velmi kladnou. :)


Kiki-senpai

Moucha Minutkovka

1. listopadu 2011 v 16:25 | Kiki-senpai |  Recenze
Též si někdy říkáte, jak málo času máte? A nic nestíháte? A co když je váš život dlouhý pouze jednu minutu a chcete si splnit všechny sny na vašem seznamu?



Vemte si příklad z této mouchy a žijte naplno a s chutí, času máme dost (zatím) xD

Kiki-senpai

Citáty

21. července 2011 v 19:02 | Kiki-senpai
Když někdo píše článek na téma týdne, často napíše nějakou pravdu nabo moudrost. Ale co si připomenout moudrosti, které už někdo vyřknul?

Theodor Fontane
Rozhodující je vždy začátek; když se zdaří začátek, zbytek se musí s jakousi niternou nutností podařit, stejně jako ze správně pěstované jedlové snítky vyroste rovný, bezvadný strom.

Paul Ambroise Valéry
Každý začátek je následkem něčeho. Každý začátek něco ukončuje.

Walther
Dobrý začátek vede k dobrému konci.

Jean de La Bruyere
Začátek i konec lásky se projevuje v rozpacích, když jeden s druhým má být pohromadě.

Neznámý autor
Každý začátek je těžký.

Miguel de Cervantes
Poznání vlastní nemoci a ochota brát léky předepsané lékařem - to už je začátek uzdravení.

Robert Anthony Eden
Dobré knížky, novinové články a projevy by měly mít dobrý začátek a konec a pokud je to možné, co nejblíže u sebe.

Vít Bláha
smrt neni konec, je to začátek nového pekla!!

Neznámý autor
Narodíme se čístí a nevinní...jenže to nám nestačí a tak si potřebujeme narýt hubu a když to uděláme...chceme se zase dostat na začátek a být čistía nevinni, jenomže to už nidky nebudeme, protože minulost nikdo neovlivní

Neznámý autor
Žij,jakoby to byl tvůj poslední den. Miluj,jakoby ti nikdo nikdy neublížil. Směj se,jako bys v životě nedělal nic jiného. Tanči,jako bys byl v tanci nejlepší na světě. A až budeš umírat,umírej,jakoby to byl nový začátek.

Michal Čopák
Ženy neumí mlčet a každou hádku vyhrajou,řekneli chlap něco, je to začátek nové hadky.

Charles-Joseph De Ligne
V lásce je pouze začátek krásný. Nedivím se, že lidé tak často rádi začínají.

Platón
Začátek, je ta nejdůležitější součást každé práce.

Latinské přísloví
Každý začátek je těžký; Omne principium grave

Federico Fellini
Manželství není happy end, to je teprve začátek.

Christian Morgenstern
Pamatujme: stojíme na konci, jsme začátek.

Jean de La Bruyere
Většina lidí prožije začátek svého života tak, že jsou jejich poslední dny nesnesitelné.

Srbské přísloví
Začátek dobrý, konec mívá podobný.

Jean de La Bruyere
Začátek i konec lásky se vyznačuje rostoucí rozpačitostí, kterou cítíme, když jsme spolu sami.

Anton Pavlovič Čechov
Z každé napsané povídky by se měl konec a začátek vyškrtnout. Tam totiž mi spisovatelé nejvíce lžeme.

Alkmaión z Krotónu
Lidé proto hynou, ježto na rozdíl od hvězd stále kroužících nemohou připojit začátek ke konci.

Neznámý autor
Začátek života je smrt.

Federico Fellini
Sňatek není happy end, to je teprve začátek.

Publius Ovidius Naso
Začátek sladký, však konec lásky je hořký.

Julius Zeyer
Smrt není konec všeho! Je začátek nové bolesti!

Latinské přísloví
Jaký začátek, takový konec.

Oscar Wilde
Smích není špatný začátek přátelství a je jeho nejlepším koncem.

Oscar Wilde
Když je někdo do sebe zamilován, je to začátek románu, který bude trvat celý život.

William Shakespeare
Smrt je jen začátek, ale až té druhé kapitoly.

Almaión z Krotónu
Lidé proto hynou, ježto na rozdíl od hvězd stále kroužících nemohou připojit začátek ke konci.



You´re beautiful

21. července 2011 v 14:09 | Kiki-senpai |  Recenze
Kang Shin Woo (Jung Yong Hwa), Go Mi Nam/Nyu (Park Shin Hye), Hwang Tae Kyung (Jang Geun Suk), Jeremy (Lee Hong Ki)

Zápletka se točí kolem nevinné jeptišky Go Mi Nyu, která se dostane do klučičí skupiny díky svému bratru Go Mi Nam (dvojče).
Skupina A.N.Jell potřebuje druhého zpěváka a vybrala si Go Mi Nama, který se ale zotavuje po operaci v USA, tudíž nemůže nastoupit. Jeho manažera nenapadne nic jiného, než požádat jeho sestru Go Mi Nyu, která vyrůstala v klášteře, aby se za něj vydávala při podpisu smlouvy. Při podpisování smlouvy se potká se všemi členy kapely, Hwang Tae Kyung (Jang Geun Suk), Jeremy (Lee Hong Ki) a Kang Shin Woo (Jung Yong Hwa). Po malých komplikacích je Go Mi Nam přijat, i přes nelibost Hwang Tae Kyunga. Tím měla práce Go Mi Nyu skončit, jenže z jednoho podpisu se vykuklí přestěhování k A.N.Jell na tři měsíce.
Co si bude muset Go Mi Nyu zakusit převlečená za svého bratra se třemi chlapci, obklopená fanynkami i antifanynkami. A víc už neprozradím.

Romantická komedie, která je silně návyková
Hodnocení ČSFD: 81%



Tumblr_lfab9gsy6m1qc5n53o1_500_large





Tumblr_ldustmgdhk1qc5n53o1_500_large


Pozor,díra!

5. dubna 2011 v 15:48 | Kiki-senpai
Vím, že to nikoho nebude mrzet. Spíš budou nadšeni. Rozhodla jsem se kompletně předělat svůj blog a přístum k němu.
Tak tedy, tímto započala operace s názvem: "Pozor, díra!"


OPERACE ZAPOČALA

Andělé

20. listopadu 2010 v 15:54
Ano, existují...
Možná nemají křídla, ale přesto jsou mezi námi.
A říkají si velmi prostě: PŘÁTELÉ
Aniž si to uvědomují chrání nás, pomáhají nám, radí nám, obohacují náš život...
Já mám to štěstí, že mohu říct, že jich mám hodně, ale pouze dva STRÁŽNÉ ANDĚLY.
Myslím, že ony vědí a tímto bych jim chtěla poděkovat za všechno co pro mně udělali (a není toho málo)

DÍKY ŽE JSTE!


ANGELS

Po čem holky touží

27. července 2010 v 12:03 | Pavel Němec
Když jsem projížděla krabici, ve které jso učesáky, narazila jsem na jeden, který mě opravdu zaujal. No, hlavně mě zaujal titulek "Po čem holky touží". Když jsem si ho přečetla byla jsem nadšená, jak nějaký třicátník vystihl dnešní dívčí mládeš. Proto jsem se rozhodla vám zde tento článek napsat. Mimojiné je s časopisu Premiere (listopad 2008, číslo 101), ale bohužel už přestal vycházet už před rokem, ale pořád má svoje webovky-www.premiere.cz.

Do kin už míří Stmívání i High School Musical 3, dva fenomény, jež si získaly srdce milionů divaček. Jsou ta děvčata v pořádku?

Kde jsou ty časy, kdy si dívky tapetovaly pokojíčky plakáty, ze kterých svůdně shlížel mladý bůh Leonardo DiCaprio? No ano, jsou nenávatně přyř, zmizely v hlubinách stejně jako sám Titanic, který ho vyzvedl na výsluní. Pokud tento měsíc zajdete ne thriller Labyrint lží, zjistíte, že DiCaprio už solidně strejcovatí a pěstuje si přesvědivou imageživotem omláceného chlápka s pistolí v ruce. Ale pozor: jestliže do kina vyrazíte s mladší přítelkyní nebo dokonce s dcerou, dost možná se žádného thrilleru nedočkáte. U pokladen vás donutí koupit lístky na Stmívání. Tedy pokud už tenhle film neviděla s kamarádkami třikrát…

Zatímco Leo hrubne a zarůstá vousem, o slovo se hlásí noví idolové dívčích srdcí - a Robert Pattinson ze Stmívání patří k těm nejúspěšnějším. A to navzdory tomu, že před rokem by ho na ulici poznal málokdo a že zmíněný snímek zatím nikdo neviděl. Stačilo pár fotek z filmu, trailer a samozřejmě i literární předloha, kterou si fanynky zamilovaly ještě mnohem dřív než jeho. Shodou okolností se v našich kinosálech o pouhý týden později objeví další velký fenomén, jehož cílovou skupinou jsou v první řadě dospívající dívky: High School Musical neboli Muzikál ze střední. Oba tyto monstrhity mají mnoho společného. Během relativně krátké existence si stačily vybudovat obrovskou fanynkovskou základnu. A na adresu obou se současně snesla i nevybíravá kritika takřka identického ražení: mnohým jsou trnem v oku šablonovité postavy, koňská dávka kýče nebo klišovitý příběh. Opovažte se ovšem vynášet podobné soudy veřejně někde na internetu. Jak už se přesvědčili mnozí recesisti i řadoví účastníci webových diskuzí, během chvíle se přiřítí virtuální roj anonymních fanynek, které vám jedna po druhé a s různou mírou kultivovanosti sdělí něco ve smyslu ,vůbec jsi to nepochopil´, ,vsadím se že jsi to ani nečet a jenom blbě papouškuješ´, popřípadě ,ty prostě závidíš co!! LOL´. Ostatně, bohatě stačila i krátká poznámka v minulém Premiere o tom, že Stmívání je literární obdobou hloupoučké kapely Tokio Hotel, a redakční pošta se okamžitě zaplnila nesouhlasnými, rozhořčenými, až bezmála výhružnými dopisy…

Člověk by snadno mohl podlehnout dojmu, že vkus mládeže je otřesnější než kdy jindy - v tu chvíli by si ovšem měl dát facku za to, že už uvažuje jako zatrpklý důchodce. Ten vkus je totiž úplně stejný jako dřív. Jestliže jsme na začátku řekli, že ,dicapriovské časy´ jsou fuč, měli bychom to poopravit - jsou pořád tady, vystřídaly se pouze tváře a jména idolů. Dá se jistě namítnout, že Titanic byl poctivý jedenáctioscarový velkofilm, natočený vynalézavým Jamesem Cameronem a zachycující zásadní historickou událost. Kdežto oba dnešní hity jsou technicky slabší a po stránce děje zcela přímočaré.

Jenomže ani holky v 90. letech si nelepily DiCapria na stěny proto, jak skvěle se autorům Titanicu povedlo zrekonstruovat schodiště na dolní palubě. Uchvátila je jednoduše tvářička mladého herce - a primitivní pohádka o tom, jak dva mladí lidé z neslučitelných společenských táborů vzpláli osudovou láskou. Jinými slovy jde o totéž schéma, na němž stojí i Stmívání a Muzikál ze střední. A které docela slušně zpracoval už jakýsi Shakespeare.

Filmy Stmívání a Muzikál ze střední 3: Maturitní ročník svým způsobem završují letošní ´ženské´ Hollywoodem. Producenti byli donedávna přesvědčeni, že tituly šité na míru osobám něžnějšího pohlaví sice mohou vydělat, ale nikdy se z nich nevyklubou hity v pravém slova smyslu. Z omylu je vyvedla veleúspěšná celovečerní verze Sexu ve městě s tržbami přes 400 milionů dolarů, následovaná například skromnějším filmem Ženy, který jde do našich kin tento měsíc. A vše nasvědčuje tomu, že žebříčky návštěvnosti zdolá i Stmívání, jež nejen my považujeme za zajímavější premiéru než nový Muzikál.

Zpívaná sága ze střední školy už se totiž stačila z velké části vyčerpat předchozími díly. Zato Stmívání platí za žhavé zboží, které je právě in, a půjde-li vše podle plánu, dočká se ještě tří pokračování. Že přinejmenším jeden další díl vznikne, je skoro jisté: rozpočet jedničky činí pouhých 37 milionů dolarů, což je částka, která by se měla vrátit hned během prvního týdne promítání. Především se ale upíří romanci už na papíře povedlos, o čem snili autoři všech fantaskních sérií z posledních let: přetáhnout k sobě část čtenářstva Harryho Pottera. Do románů určených pro ´young adults´ se ze zvědavosti začetli i dospělí, a mnozí této ´krvavě červené knihovně´ rzchle propadli.

Co dělat v případě, že vás dívčí filmy poháněné adorací ústředního hezouna otravují? Uklidňujte se tím, jak dopadl Leo DiCaprio. Třeba i Robert Pattinson či Zac Efron z Muzikálu jednou budou přesvědčivě hrát drsňáky v thrillerech. A až na takový film půjdete, budou mít mladé holky plné hlavy zase někoho jiného; protože není puberty bez idolů. 

Kam dál